Když máma pracuje…Taky to znáte?

Někdo Vám volá.

Dítě je relativně klidné. Tím relativně myslím, že Adi jen zrovna přelívá vodu z jednoho hrnku do druhého. Je to velká zábava. Nevadí, že to všude lije kolem. ALE – nic se nerozbilo, nikdo nekřičí.

To je v pohodě. Nechám ji být, aspoň má zábavu. Aspoň to můžu zvednout.“No ahoj, Zuzi…?“

Zuzka je kolegyně…A Zuzka má taky dítě.

Adinku přestalo bavit cákat tou vodu všude kolem a chce oblíct panenku. Dobrá, tohle zvládnu, oblíkneme teda panenku. To zvládnu i s telefonem na uchu. I s  papírovou utěrkou na noze, kterou utírám asi litr vylité vody na podlaze.

Řev. Chce oblíct tu panenku, ale přitom ji vzteky háže na zem.

Asi ji chce svlíct…? Nee, to taky není ono.

Řve ještě víc.

„Adi, počkej, vydrž. Zuzi, promiň, cos říkala…?“

„No chci se zeptat…….Robine, počkej…. tak to tam dej sám, no…“

Adinka řve tak, jako bych ji na nože brala.

„Co říkáš?“

Jo, dobrý, zavoláme si pak. Dvě matky na telefonu – to fakt nejde.

Děti prostě nesnesou, když jim nevěnujeme pozornost. Teda ty moje určitě ne.

Nikdy svým dětem neříkejte, že někam odcházíte SAMA.

Pravděpodobně se stane následující: budou vám viset na krku a plakat, že chtějí jít s vámi a udělají scénu – že se jim po vás bude strašně, ale opravdu strašně stýskat.

Přestože jim se obvykle nestýská.

Jak by mohlo, když jste s nima skoro neustále… ?

Po deseti minutách (skončilo to menším úplatkem v podobě bonbónu) se konečně celá zpocená a rozdrbaná dostávám z baráku.

Počítač zapínejte potají nebo když se Vaše dítě nedívá. Vyřiďte jen to nejdůležitější a počítač zase zavřete a schovejte na nejvyšší místo, kam ti malí skřítci nedosáhnou. Nebo se v tom lepším případě může stát, že budou různým lidem posílat zprávy: jhcdjshjchjjkjjjjjjjjjjjjjjjjjjskkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkk.jssdjdjskALKLLLLLLLLLLLLLLLLLL

Když už někam jdete, oblíkejte se až tak pět minut před samotným odchodem. Jinak hrozí, že Vás Vaši miláčci polejou limonádou, umažou od modelíny, pokydají večeří nebo upatlají od lízátka. Nebo i něčím horším…:-)

Když jdete někam samy mezi normální lidi (tzn. třeba do restaurace nebo na nějakou schůzku), dávejte si pozor, co Vám vypadne z kabelky. Nejlíp ji před odchodem z domu vysypte. Celou.

Nebo úplně nejlíp – vemte si jinou, než tu, co jste měla dneska venku s dětma.

Když pak platíte nebo cokoliv v kabelce hledáte, můžete tam totiž (najednou!) objevit: dudlík, ovocnou kapsičku, posmrkaný kapesníky, nebo třeba i plínu (v lepším případě nepoužitou), vylitý pití, vysypaný křupky, pak taky ty ptákoviny z kindervajíčka….někdy kaštany, klacíky, a pak taky všechny ty krááásně barevný listy – no prostě taky všechno, co jste dneska nasbírali cestou ze školky a čemu ti malí satani neodolali.

Nikdy, ale fakt nikdy si nedomlouvejte videohovory, aniž by  Vaše děti hlídal někdo jiný. Pokud jste totiž zvyklí, že chodí spát v osm, a že tedy v půl deváté už můžete tu práci klidně udělat… tak vás můžu ujistit, že ještě v devět bude ten lump vzhůru, a bude zvědavě  mávat člověku na druhé straně. „Jeee, já se tam vidím, mamii!!“

Když děti křičí, není to nic příjemného.

Ovšem když jsou zticha, často to končí ještě mnohem nepříjemněji.

Třeba pití vylité všude po podlaze, protože ta lahev tak hezky teče.

Čokoláda (a podobné „materiály“) rozmazané na zdi, protože ta konzistence je dost zajímavá.

Pomalovaná zeď od lihovky, protože to tak hezky a výrazně píše.

Dítě pomalované od lihovky, protože to tak hezky a výrazně píše.

Toaletní papír roztahaný po celém domě, protože se to tak hezky kutálí.

Těch bodů určitě není jenom sedm… :-)A o těch dalších zase někdy příště.

Krásný den všem.

Jana

Pokud Vás zajímá, co vlastně při mateřské dělám, mrkněte ZDE