Taková „normální“ sobota…

Co prožíváte, když když před sebou vidíte člověka, kterému se v životě něco velkého podařilo? Je třeba úspěšný v tom, co dělá.

Je dost možné, že si řeknete: no jooo, ten měl štěstí. To mně se nestane. To já nedokážu. Já nejsem taková. Někde ve skrytu duše Vás ten člověk něčím irituje. Něčím vás dráždí. Chtěli byste taky to, co má on. Ale zároveň vám v hlavě přelítne myšlenka – tohle já nedokážu. Ten člověk se vám vlastně ani nelíbí. Ukazuje vám totiž tu stránku, kterou vy nemáte.

Asi jsem dřív byla taky taková.

Ta, která si v ničem nevěří. Ta, která se na tý cestě ztratí ještě dřív, než se na ní vůbec vydá. Všechno se totiž zdá tak složité, nedosažitelné…A tak je lepší a pohodlnější zůstat tam, kde člověk je.

A pak se Vám v životě otevře příležitost.

Zjistíte, že je úplně jedno, v jaké situaci se nacházíte, ale nejdůležitější je to, jak se v té situaci zachováte. Máte dvě možnosti – buď všechny ty překážky na té cestě zdolat a nebo to zabalit.

A tak jsem se tenkrát v březnu poprvé v životě rozhodla, že fakt uspěju. Záměrně říkám, že rozhodla, protože to je otázka rozhodnutí. Není to věc štěstí. Ani náhody.

Štěstí se nestane, ani k Vám nepřijde – to musíte najít sami… A v sobě.

No a včera byla sobota.

A já vyrazila společně s „mýma“ holkama na konferenci k příležitosti 10 let TianDe.

Tak jsme se v osm hodin ráno vydaly směr Praha. Podotýkám, že jsme vyrazily pozdě. A taky nerada jezdím po Praze, takže podle toho to vypadalo. Bez navigace to nezvládám:-) Moje parkovací (ne)schopnosti nás zdržely o dalších deset minut, ale holky se ukázaly jako super navigátorky:-) Tak, teď ještě vystát dvě fronty, dojít si na záchod, kde zjišťuju, že jsem ráno asi fakt hodně chvátala, protože některý kusy oblečení mám naruby:-)

No nic, zpátky k té akci – vůbec jsem nevěděla, co od toho očekávat – zatím jsem na takové nebyla, protože u společnosti jsem teprve od března.

Tak teda, řeknu vám jedno.

Pokud nemáte rádi pozitivní energii, na tý akci by se vám asi nelíbilo. Protože tahle energie tam sršela úplně z každého, bez ohledu na věk, pozici nebo pohlaví. A taky tam byla cítit ještě jedna emoce – láska.

Obchod a láska? Jde to vůbec dohromady???

Víte, co jsem tam pochopila? 

Na takových setkáních nejde ani tak o informace, ale především o inspiraci. Dívala jsem se na ty top úspěšné lidi…a tentokrát jsem věděla, že tyhle mety taky zdolám. Ti lidi mně už dávno nedráždí…ale absolutně inspirují.

Že TianDe je skutečně nejvíc o lásce k produktům a taky k lidem.

Že TianDe je o vzájemné pomoci. Tady neexistuje konkurence… i když by mohla. Naopak – pomáháme si a předáváme si své zkušenosti napříč strukturami. Tohle nikde jinde nezažijete, v žádné jiné firmě.

V TianDe se o tom úspěchu jen nemluví…ale tady se to fakt žije. Přitom všechny ty úspěšné ženy měly jedno společné – jsou úplně „normální“. Mámy s dětmi na krku, ženy bez nějakého speciálního vzdělání. Spojuje je „jen“ obrovská touha uspět.

Uvědomila jsem si, že pokud tu práci nebudeme dělat s nadšením, láskou a s touhou pomoct druhým, tak nikdy, nikdy neuspějeme.

Takže jo, tenhle obchod se MUSÍ dělat s láskou, jinak to prostě nejde.

Vydejte ze sebe to nejlepší, a ono se vám to vrátí. Tisícinásobně. Pocítíte to nejen na účtu…ale taky v srdci. S TianDe ano.

Na cestě zpátky jsme s holkama zabloudily.

Sjela jsem z dálnice v uplně špatným místě. Já totiž nerada řídím nejen po Praze, ale i ve tmě:-) Tak jsme to vzaly přes Jerusalém a skončily jsme v Háji:-)

Když už to vypadalo, že se v tom háji fakt jsme, holky zase navigovaly o sto šest… a tak jsme tu cestu domů nakonec našly.

A tak je to i v životě – nejde o to, kolikrát se na tý cestě ztratíme, ale jestli dokážeme najít cestu zpět. A kdo nás na ní podpoří.

Jana